úterý 29. dubna 2008

KONEČNĚ SANTOS aneb Tak dlouho jsem se chystala na tuto cestu...

Dnes byl fakt nějaký divný den. Ztratila jsem a rozbila, co se dalo.
Vydala jsem se dnes do největšího přístavu Latinské Ameriky, možná i celé Ameriky. Byla jsem v Santos. Přístav, který se nachází asi 80 km od São Paula. První zrada se stala hned v úvodu, když jsem si už v Santos chtěla vyfotit Burzu kávy. Fotoaparát zapůjčený ministerstvem selhal. Přestal fungovat, normálně jsem ho už nezapla. Dává hlášku : chyba obj., zap. fotoaparát. Nechápu. Baterky jsem vyměnila 100x a nic. No, myslela jsem, že vylítnu z kůže. Zrovna teda Santos má možnosti k focení!!! Nejprve jsem se prošla trochu v centru a pak jsem vyjela lanovkou na Monte Serrat, odkud je vidět neuvěřitelné Santos. Připojuji leteckou fotku, která jak správně tušíte, není z mé sbírky.
Pak jsem se vydala k plážím Santosu. Asi po hodině jsem dorazila na pláž Gonzaga, na které jsem byla asi další dvě hodiny – procházela jsem se. Jen z půlky na druhý konec mi to zabralo dost času.
Pak jsem se už rozhodla pomalu vrátit. Vzala jsem první autobus, který mi vstoupil do cesty (tušila jsem směř, kam chci jet). Neprve jsem nastoupila špatnými dveřmi. Potom mi “motorista” (řidič) říká, že lístek stojí 2 reály 20 centávů. A já mu dávám 2x 50 centávů a jeden reál, tedy celkem dva a říkám mu : “Počkejte, ještě vám dám dvacet centávů”. Hledala jsem v jiné peněžence. A on se dívá na ty dva reály a asi se zamýšlí a pak mi dává dvacet centávů na zpět. No, do další konverzace jsem se skutečně nepouštěla. Asi bych pána pěkně zmátla. Ale to fakt čumím! Já myslím, že prostě neumí počítat. A asi to není tak nemožné.
Jinak mimochodem, je téměř nemožné abych strávila den, aniž bych s někým nemluvila. Pořád mě někdo oslovuje anebo já někoho. Pořád se ptám na cestu. Brazilci toto milují. Rádi poradí a dají se do řeči. Někdy radí, i když nevědí. Hlavně, že je téma ke konverzaci.
Například jsem se fakt musela smát : na pláži v Santos mě starší pánové zdravili, jako kdybychom se vídali denně.
V 17h jsem už nastupovala zpátky do São Paula.
Santos určitě doporučuji k návštěvě, už jen díky cestě, kterou se jede ze São Paula. Něco pro dobrodruhy!!!
Já se určitě vrátím. To už snad bude s jiným fungujícím foťákem.
Při příjezdu do São Paula mě zastihl takový slejvák, že jsem byla úplně durch.
Já myslím, že si nikdo neumíte představit, jak se najednou zaterasí východ z metra. Lidé čekají až přejde ten nejhorší slejvák. Je to tělo na tělo. A u toho vchodu jsou pouliční prodavači, kteří prodávají deštníky...
Být nervozní v São Paulu znamená něco tak strašně moc zbytečného. Nic se proti místní dopravě nezmůže.
Život São Paula se odehrává z velké části v MHD, takže zatím mohu říct, že žiju “brazilsky”.
Ještě je plno věcí, které nechápu (v MHD), ale pracuji na tom. Je to téma samo pro sebe.
Prý někteří lidé tráví až 8h v autobusech – jen v São Paulu...

neděle 27. dubna 2008

VIRADA CULTURAL 2008





Jednou ročně je v São Paulu festival hudby - VIRADA CULTURAL. Během 24h se pořádají různé koncerty po centru Sao Paula - zdarma.

A tak dnes v něděli odpoledne jsem šla s Luizem a jeho kamarádem Brunem se povídat asi na tři koncerty.

Dalo by se napsat "tančí celé São Paulo". Lidí všude mraky a všichni tancují...bohatí, chudí...

Zajímavá sonda po stopách Brazilie.

pondělí 21. dubna 2008

Výlet do Ubatubamirim/Excuração em Ubatubamirim

Praia Fazenda - bylo pod mrakem, ale celá Brazílie byla na pláži. Tato vypadá opuštěně. Možná trochu, ale na vedlejších plážích byla hlava na hlavě, a to doslova.
Tento výkend jsem vyrazila na výlet na pobřeží mezi "caiçaras" - domorodci z pobřeží. Ubatubamirim se nachází asi 50km od Parati...Už je to blízko Ria de Janeira. Byla jsem tam pozvána jednou česko-brazilskou rodinou.

Zažitků je mnoho...Ale sem dnes vlepím jen fotky s nějakými komentáři...Pak by nebylo co vyprávět, až přijedu domů!!!

Jen na závěř : fotky jsou z oblasti Atlantského dešťného pralesa. Poprvé jsem byla tak dlouho v "botanické zahradě". Neskutečné vlhko a teplo...Vše voní jak v botanické zahradě. Je to fakt úlet, to jsem nikdy nezažila!!!!

Začínám pronikat do zajímavých koutů, možná budu mít možnost navštívit i tamější indiány.

Výlet do Ubatubamirim/Excuração em Ubatubamirim

Praia Puruba - museli jsme přebrodit do půl těla neprve řeku a pak jsme se dostali na pláž.
Místní "caiçaras" užívají života.
Asi místní...
Brazilci na pláži
Brazilky čekající na převozníka...Asi se nechtějí brodit. Je fakt, že jsem moc nevěděla, kam šlapu. Občas to klouzalo a občas jsem šlápla na něco, co radči nechci znát :-D

Výlet do Ubatubamirim/Excuração em Ubatubamirim

Bananinhas jsou delikatesa, rostou všude...Trs stojí asi 10 reálů = 100 kč.
Místní krajina
Kdo najde mého prvního hada? Byla jsem jak u vytřžení!!!! Vidíte ho? Je uprostřed na té větvi!Taková zelená potvora!!!
Místní caiçara jde z nákupu...Nakoupil dvě živé slepice...Pořád si je přehazoval, nějak mu padaly..Nejdřív nechtěl, abych ho fotila, ale pak se mě zeptal, kdo jsem. Když jsem řekla, že jsem profesorka, tak svolil.
Sertaõ - místní pohoří, které se táhne celým pobřežím mezi São Paulem a Riem.

Výlet do Ubatubamirim/Excuração em Ubatubamirim

Chachoeira, malý vodopád, blízko domu, kde jsme spali.
Atlantský dešťný prales

Říčka v atlantském dešťném pralese
Cachoeira
" Mata atlantica" - atlantský dešťný prales

úterý 15. dubna 2008

Combinar é barato - Domluvit se na něčem nic nestojí

Stanice Luz
Památník Latinské Ameriky - Ruka
Památník Latinské Ameriky - Soustava budov od architekta Oscara Niemayera
Památník Latinské Ameriky - budovy od Oscara Niemayera
Tak dnes jsem měla jít s jednou mou studentkou do centra, chtěla mi ukázat některá neobvyklá místa. Ovšem nedorazila na sraz. Bohužel není to poprvé, co se mi to stalo. Už na začátku jsem byla upozorněna na tento "fenomén". Slíbí, nesplní... Brazilci vám prý nikdy neřeknou ne..."Combinar é barato" - "Smluvit se nic nestojí".
A tak když už jsem byla v centru, tak jsem si vymyslela plán "B". A bylo to také zajímavé.

neděle 13. dubna 2008

Moje první paulistánská oslava




Dnes jsem byla pozvána na nějakou oslavu známých jedné známé mé známé. To tu tak chodí, když je někdo někam pozvám, může si sebou vzít další lidi...A tak se místo deseti pozvaných objeví třeba třicet. Muži prý přinesou pítí a ženy jídlo.
No, mohla by to být klidně nějaká česká akce : kytara, zpěv, tanec, oheň, pivo, jídlo...Jen s malými rozdíly, že ani při českém létě se v noci nepotím...No, tak tady jo. Místo bratří Nedvědů se zpíval Gilberto Gil a také lidé byli “opálenější”.
Bylo to příjemné a zajímavé vidět, jak se také baví Paulistané. Během seznamování lidem neušlo, že je na festě také vetřelec, který je z České republiky. Byla jsem trochu za exota, ale už si zvykám. Mé obvyklé : sou tcheca, sou professora, não sou de Praga...
Tak zde máte několik ilustrativních obrázků...

středa 9. dubna 2008

MALÉ MĚSTO SÃO PAULO

Já si myslím, že nakonec São Paulo není tak velké město. Pravděpodobně to plyne z mé neznalosti anebo lépe řečeno z mé měsíční znalosti São Paula. Stále přemýšlím o té velikosti, kam se všichni ti lidé poskládají...Při posledním sčítání v roce 2007 jich bylo 19 milionů.
Než jsem sem přijela, tak mýty o vzdálenostech byly neuvěřitelné a já tvrdím, že dost přehnané a nafouknuté. Lidé tvrdili, že se z Unie (tam kde učím – bydlím odtud asi 500 metrů) dostávají do centra přes dvě hodiny...Já tam jsem za necelou hodinu – dopoledne. V odpolední špičce to je docela HOROR, ale za hodinu a půl je člověk doma...když si teda zrovna nesplete ulici a nechodí sem tam...
Tvrdím, že centrum São Paula je menší než centrum Prahy. Nedá se to absolutně srovnávat...ale přesto...Centrum – to hlavní, ten pupek – ten se projde za hodinku, dvě...bez navštěvování jednotlivých míst...
Dnes jsem se vydala do centra SAMA. Je to dost v pohodě, člověk se vůbec necítí nijak nebezpečně. Jen musí být v pozoru, chodit ve dne a chodit po frekventovaných ulicích, to jsou má taková základní pravidla ...
Opravdu těžko se popisuje ruch tohoto města...Ale nenapadá mě lepší přirovnání než BLÁZINEC...Ale doopravdy...Občasným pozorováním lidí, mám pocit, jsem jsem v nějaké léčebně, kde je možné vše. A v tomle blázinci se pohybují i normální lidé, kteří si jdou svou cestou.
Nejvíce by si psychiatři smsli na Praça da Sé – pupek São Paula :
Zde můžete vidět podivné postavičky, které okolo sebe nakreslí křídou čtverec...Ta osoba je povětšinou oblečená v obleku...Má svůj kufřík...vypadá to, že jde normálně do práce..., ale ne zastaví se a nakreslí ten čtverec...asi tak 3x3 metry a začne především hrozně řvát....Nezasvěcený člověk se až lekne, co se děje. No, a tento chlápek pobíhá po tom čtverci a řve, řve...řve z plných plic...Když se zaposlouchám začínám rozumět, že mluví o bohu, že bůh je dobrý, že bůh, že bůh, že bůh...A lidé se postupně začínají zastavovat a poslouchat jeho “křik”. Já se moc nechci zastavovat, nedoporučuje se to...Praça da Sé (náměstí, parčík před Metropolitní katedrálou) je strašný doupě různých existencí. Ale hlavně nechci, aby mě pán vtáhl do svého světa. Oni rádi komunikují se svým publikem...No, tak se tak procházím, ale vlastně pořád dělám, jako že se neprocházím, že přesně vím, kam jdu...Nechci vzbudit dojem, že jsem turistka. Udělám kolečko a už vidím, jak se zmnohonásobil hlouček postávajících...Během chvilky se objevily další čtverce, další exoti...
Tamhle v rohu už skupinka klečí a prosí boha, tamhle tleskají... A já nevím, kam se dívat dřív. Ale hlavně, co si o tom mám myslet...
Dnes už vím, že to jsou “evangelíci”. Ne, evangelíci, jak je známe my. Jsou to takový sektáři, co z lidí cucaj peníze...A mají hrozivé množství přívrženců, jejich počet stále stoupá. Mají své televizní kanály, televizní programy, radiové stanice, atd. Když si pustím televizi, tak na nějakém kanálu bude určitě tak jejich mše...A to je šou!!!!!Pán pobíhá po obrazovce jako smyslů zbavenej. Takové oblbování lidí. Ale nechci to moc kritizovat, protože plno Brazilců tomu věří.... Ale je pravda, že takový, co mají školy a trochu vzdělání a soudnost, tak ne. Víra v jakékoliv podobě je součástí brazilské kultury – to bezpochyby.
Především bych měla napsat, že kapitola víry a náboženství v Brazílii je opravdu na jeden samostatný blogg. Víra v boha je zde silná. Pokud to hodně zjednoduším tak mohu napsat, že základem je křesťanství s prvky různých dalších vír a sekt. Je to také hodně regionální. Víc na sever Brazílie je velký vliv afrických kultů.
Tak takové drobné postřehy po dalším dni, v tomto bláznivém městě...
Fotky jsem pořídila z terasy Budovy Itálie :

Malé město São Paulo

Symbol São Paula - edificio Copan




Malé město São Paulo


















čtvrtek 3. dubna 2008

Tropický deštík v São Paulu/Uma chuva tropical paulistana

Jardim Cordeiro

Ulice nebo řeka?/Rua ou rio?

Dnes jsem se probudila a pršelo. Takový jemný teplý tropický deštíček. Odpoledne déšť přitvrdil, paralizoval São Paulo, vytvořil obvyklé záplavy tohoto betonového světa. To bylo super! Všude voda! To jsem nikdy neviděla!!!pm.