pondělí 27. dubna 2009

Santana de Parnaíba

Zde je malá ukázka neděle.
Na první pohled to určitě nevypadá jako typická Brazílie. Ale i to je Brazílie - Brazílie s tváří Evropy.
S kamarádkou Katkou jsme se vydaly do Santana de Parnaíba. Malé městečko, 40 km od São Paula. Přišlo mi to jako takové lázeňské městečko...Trh řemeslné výroby, hudba v altánku...Lidé nastrojení v nedělním... Náměstíčko


Hlavní kostelík
Koloniální archtektura
V dáli hora Říp...

pondělí 13. dubna 2009

Curitiba a Ilha do Mel

I letos jsem o Velikonocích cestovala. Je pravda, že znám dobrodružnější způsob cestování, než si koupit zájezd u cestovky CVC (http://www.cvc.com.br)./ Ale i tak je to vždy velmi zajímavé. Musím si uvědomit, že tyto zájezdy jsou dělané pro Brazilce. A opravdu, autobus je plný Brazilců a jedna Češka. Vždy jsem trochu za zexota...ale už jsem si zvykla.
Hned po nástupu do autobusu se nám průvodkyně představila a po té už se odříkával otčenáš...(To bylo poprvé, na předchozích cestách s CVC se mi to ještě nestalo - ten otčenáš), to byl čtvrtek 9.4. 2009. Na Velký pátek nás několikrát průvodkyně upozornila, že je Velký pátek a že se nesmí pít alkohol...Bylo to hlavně kvůli tomu, že jsme se měli stavovat v jedné místní vinotéce a mohli si koupit víno. Přišla mi docela trapná, jak to pořád opakovala...
Další perličky : již potřetí jsem jela s touto cestovkou. Jedná se v podstatě o takový brazilský Čedok, který má pobočky všude.
Jistě uznáte, že budou mít hodně průvodců i řidičů. Pořádají paralelně mnoho zájezdů. A já na třech různých cestách měla toho stejného řidiče - Seu Rodrigues.

Park v Curitibě.Pinheiro-de-paraná - typický strom pro město Curitiba, který dává plod "pinhão", to je pochoutka. Vaří se a chutná jak jedlé kaštany. Centrum Curitiby
Centrum Curitiby - hodně Poláků, Ukrajinců, Italů i Němců...V tomto státě je silná imigrace z Evropy. Italská restaurace ve čtvrti Santa Felicidade - zde jsme obědvali.
Park v Curitibě a Palacio de Cristal. Jo, to se stává i těm nejlepším!!!
Iha do Mel - Medový ostrov


Kostel v obci Brasilia na ostrově Ilha do Mel (Medový ostrov)





Druhý nejdůležitější přístav Brazílie - Paranaguá.
Touto fotkou začíná cesta vlakem přes pohoří Serra do Mar. Je to turistická i nákladní cesta přes atlantský deštný prales. Je to velká podívaná, které využívá hodně turistů... Vlak jede z 900 m. n. m. do přístavu Paranaguá. My jeli "jen" do Morretes, což už je skoro u Paranaguá.










Projeli jsme asi 15-ti tunely.
Když už jsme byli skoro v Morretes, tak nám průvodce říkal, že ať těm dětem nic neházíme. Nějak jsem to nepochopila, a tak jsem to neřešila. Najednou už se přibližujeme k městečku Morretes a podél tratě byly děti v rozestupu asi 30 metrů. Nepřítomně mávaly nám jedoucím ve vlaku...Říkala jsem si, CO TO JE. Jedná se o následující fenomén:
Především bychom měli porozumět celému kontextu.
Vlak odjíždí z Curitiby v 8.15. Jistě se mnou budete souhlasit, že turista či člověk, který se rozhodne cestovat vlakem, tak se ráno nasnídá. Zájezdy (jako my) ubytované v hotelů jsou také po královské snídani ve čtyřhvězdičkovém hotelu.
Tedy všichni najedení nasedáme do vlaku. Hned v úvodu nás průvodce upozorňuje, že během cesty dostaneme svačinku. Jedná se o svačinku jako musli tyčinka, sušenky, arašídy, bombony, čokoláda...Prostě zbytečnosti. Dále si cestující může vybrat pití (guaraná, coca-cola, voda...). No, to znamená, že každý cestující má malou igelitku plnou blbostí, které ani nechce.
No a já si tak představuju, že spojením těchto okolností se rozkřiklo, že "gringo"= bílý turista (většinou cizinec) jezdí denně touto tratí...no a že by mohl něco hodit...A tak opravdu: denně kolem 12h hodiny, děti si stoupnou do rozestupů a mávají a čekají že lidi jim něco hodí.
Já osobně jsem byla naprosto v šoku. A cítila jsem se hrozně. Samozřejmě jsem nic neházela. Nesnesla bych tu představu, že já silnější házím z okna po dětech (které jsou asi chudé, ale ne na pokraji bídy. Jsou z normálních prostých rodin z brazilské vesnice) jídlo. Ovšem chyba není v těch dětech (přece jen to jsou jenom děti a chtějí sladkost...možná peníze, nevím...), ale v těch lidech, kteří dovolí, aby k této situaci vůbec došlo. Oni v nich vychování ten model, že nemusí nic dělat, jen přiblble mávat a dostanou věci zadarmo. Pak si nemohou stěžovat, že v SP je takových žebráků (dětí i dospělích) plno a že jim otravují život...Samozřejmě, že to není tak jednoduché a černobílé. Často i samotní rodiče posílají děti žebrat.
Musím říct, že mi to teda dost zkazilo celkový dojem z cesty vlakem a vlastně jsem se styděla, že já "můžu" a oni ne. Zkrátka dost ponižující situace...
Zde ukázka, kdyby někdo nevěřil...

čtvrtek 9. dubna 2009

Procházky naší čtvrtí - Alto da Boa Vista

Příprava na procházku... a pokus nasadit si vodítko.


Štěstí je krásná věc...


Naše čtvrť
Domy z naší čtvrti