Malá bilance po čtyřech měsících

Byla jsem požádana DZS (můj zaměstnavatel), abych napsala svědectví o své práci v São Paulu pro setkání lektorů češtiny v srpnu 2008. Setkání se koná v Praze a já se ho nezúčastním, tak jsem alespoň sepsala nějaké mé postřehy. A tento text zde zveřejňuji :

Dovolte mi, abych Vám představila místo, ve kterém již čtvrtý měsíc působím. Od března 2oo8 jsem lektorkou v União Cultural Tcheco – Brasileira v São Paulu. Tato Unie patří mezi nejstarší krajanské spolky na světě, založena v roce 1895. Její historie prošla vývojem, tak jako u ostatních komunit na světě. Rok 1895 znamená první vlnu československých imigrantů, která se sdružuje v soukromém domě a zakládá se Podporující a vzdělávací spolek Slávie. V roce 1918 se spolek Slávie stává na určitou dobu oficiálním zastupitelských úřadem Československé republiky v Brazílii. V této době již československý spolek dostává lodní dopravou české knihy do São Paula. Druhá vlna imigrace se odehrává před a po 2. světové válce. V této době dochází v São Paulu k určitému generačnímu rozporu mezi imigranty první a druhé vlny. Nakonec mladší imigranti převzali vedení spolku a zakoupili společně dům. Byl to velmi prostý dřevěný dům, který se neustále vylepšoval díky finanční prosperitě nově příchozích imigrantů. Od 50. let do 70. let byla zlatá éra československého spolku Slávia. V této době vznikl v São Paulu i spolek Sokol. Po roce 1968 přichází do Brazílie 3. imigrační vlna. Potom ovšem s nastupující vojenskou diktaturou v Brazílii dochází k velké stagnaci spolku zapřičiněnou ekonomickou krizí. V 80. letech se na valné hromadě spolku Slávie rozhodlo spojit peníze a zakoupit dům. Sídlo komunity bylo ve čtvrti Moema až do roku 1989 potom se sídlo přemístilo do čtvrti Jardim Cordeiro. Sametová revoluce znamenala změnu sídla, ale také nový pozitivní náboj spolku s přicházející demokracií. Po rozdělení Československa se již tehdejší União Cultural Tcheco-Brasileira snaží svými aktivitami dobře reprezentovat Českou republiku. Velmi důležitým datem je jistě rok 2005, kdy se začíná díky spolupráci s MZV, MMŠT a DZS konat kurzy českého jazyka. To je podle ohlasů krajanů důležitá aktivita União, která v této nelehké době jistým způsobem utužuje český krajanský spolek.
V současně době Unie prochází nelehkým obdobím, ve kterém hledá svůj smysl existence a „něco“, co by členy a přátele Unie spojovalo. Samotní krajané si tuto jistou vývojovou krizi uvědomují. Často slyším, že po Sametové revoluci, jako by se vytratila jejich soudržnost. Celých těch 40 let je spojovalo nepřátelství ke komunismu. Dnes již tohoto společného nepřítele nemají, souvislosti se změnily. A tak se hledá nový náboj, nové myšlenky, nové aktivity. To podle mého názoru nebude jednoduché. Unii zatím chybí skutečný vůdce, který tyto změny zaštítil. I počet členů Unie není již tak velký jako v letech před rokem 1989, s čímž souvisí i nelehká finanční situace Unie. Dokonce se v posledních měsících velmi vážně uvažuje o prodeji domu, ve kterém Unie sídlí. Unie v São Paulu jako jedna z mála na světě má svůj vlastní dům – vlastní majetek. Je dost velký a krajané se domnívají, že je nevyužitý, tak ho chtějí prodat a za získané peníze koupit nový – menší, zbytek peněz využít na rozvoj Unie. Druhý důvod prodeje jsou již jiné podmínky městské urbanizace. Čtvrt, ve které se Unie nyní nachází, již nevyhovuje takovéto organizaci, jedná se o rezidenční čtvrť a Unie tak nemůže uvažovat o aktivitách, které by normy rezidenční čtvrti porušovaly. A v celém tomto procesu vývoje je velmi důležitý fakt, že se v Unii vyučuje český jazyk a že DZS vysílá své lektory. Krajané to velmi vítají a možností učit se češtinu a zdokonalovat se v ní jsou opravdu nadšeni.
Do kurzu češtiny se přihlásilo asi 75 studentů, ovšem pravidelně chodí tak 50, což prý není špatné číslo. Úvazek mám plný, 21 hodin týdně .Vedu skupiny úplných začátečníků, mírně pokročilých a pokročilých, dále se otevřel jeden kurz i pro děti. Co se týče výukového materiálu, je to velmi různorodé. Základní pomůckou je New czech by step – učebnice a cvičebnice. Ovšem velmi často pracuji s autentickým materiálem, který už byl v Unii nebo jsem si ho přivezla z Čech. Mnohý materiál jsem si také vytvořila sama – není nad vyřazené časopisy, nůžky, papír a lepidlo...Je jasné, že často zařazuji do mých hodin českou kulturu, jako např. hudbu a filmy, kterými je Unie docela dobře vybavena. Vždy se snažím, aby v mých hodinách byly obsaženy všechny 4 hlavní kompentence : porozumění mluvenému textu, porozumění psanému textu, ústní projev a písemný projev. Mimo výuku organizuji různé další aktivity jako promítání filmů, literární semináře, semináře české hudby, ateliéry české kuchyně (O ty je vždy zájem největší). Například velký úspěch měl český guláš a bramborové placky.
Jistě zajímavou kapitolou je motivace mých studentů učit se česky. Pro mě bylo velmi zajímavé zjistit, že možná 65 % mých studentů mají skutečně český původ a učením češtiny se svým způsobem vracejí ke svým kořenům. Ovšem troufám si odhadnout, že ta druhá menší polovina mých studentů jsou Brazilci různých původů, kteří mají jaksi „modernější„ důvody, proč se učit česky. Asi převládá verze, že jistý Brazilec či Brazilka mají přítele, přítelkyni, manžela, manželku Čecha, Češku. To je snad hned druhý důvod, proč se mí studenti učí česky. Potom následuje zájem o slovanské jazyky – někdo již dělá ruštinu, polštinu...Proč tedy nezačít s češtinou?! K velkému zájmu o učení českého jazyka přispívá i to, že kurzy jsou zdarma. Mám například studentku, jejíž původ je chorvatský, ovšem chorvatská komunita je na druhé straně města a navíc se za kurzy platí, tak se rozhodla dělat češtinu...Tyto souvislosti mě připadají mimořádně zajímavé.
Asi bych neměla opomenout vysvětlit, jak velkou roli hraje v São Paulu fakt, že se kurzy češtiny konají právě v São Paulu. São Paulo má 20 milionů obyvatel. Je to město – motor Latinské Ameriky. Je to město, které není rozhodně stvořeno pro typického evropského turistu. To říkám hlavně v oblasti orientace ve městě, orientace v městské hromadné dopravě, etc. Je to město, které je známé i svou vysokou kriminalitou. Toto jistě nelze popřít, ale je to velmi relativní a v mnohých ohledech spíše přehnané. Zdůrazňuji, že tím rozhodně nechci bagatelizovat kriminalitu São Paula. Píši o tom proto, že i ti toto vše jistým způsobem ovlivňuje mé hodiny češtiny. Toto vše má vliv na můj časový harmonogram, který je spíš v odpoledních a večerních hodinách. Toto ovlivňuje, že ne vždy se student dostane přes celé São Paulo na mou hodinu češtiny. Jsou lidé, kteří musí vyjet i 3-4 hodiny před začátkem hodiny.
Dalším faktorem určité absence jsou státní svátky. Pokud státní svátek padne na čtvrtek, mohu si být jistá, že pátek účast hojná nebude. V neposlední řadě i počasí ovlivňuje mou výuku. Příliš dobré počasí naznačuje, že účast bude slabší a špatné počasí přímo říká, že absence bude vysoká. Nejhorší jsou takové silné tropické deště, ty promění silnice v řeky...a není, jak se přemístit...Lepší tedy nepokoušet osud!
Nemalý díl na mých malých každodenních „úspěších“ má fakt, že Brazilci jsou národ velmi pozitivní, podle mé zkušenosti vděčný, vstřícný, komunikativní, milý, veselý,... Zkrátka, jistě i kulturní souvislosti dané země pomáhají v každodenní práci. Bezpochyby v mém případě převažuje vše pozitivní. Práce s Brazilci je opravdu velmi příjemná a plná humoru.
Po čtyřech měsících mohu s klidem říci, že jsem si mezi svými studenty vytvořila okruh lidí, na které se mohu vždy s důvěrou obrátit a kteří mi skutečně pomáhají. Jsou to lidé, kteří mi umožňují proniknout do brazilské kultury a za to jsem jim velmi vděčná. Brazilci svou zemi zbožňují, takže je příjemné vidět, že je pro ně radost toto nadšení šířit dál.