MALÉ MĚSTO SÃO PAULO

Já si myslím, že nakonec São Paulo není tak velké město. Pravděpodobně to plyne z mé neznalosti anebo lépe řečeno z mé měsíční znalosti São Paula. Stále přemýšlím o té velikosti, kam se všichni ti lidé poskládají...Při posledním sčítání v roce 2007 jich bylo 19 milionů.
Než jsem sem přijela, tak mýty o vzdálenostech byly neuvěřitelné a já tvrdím, že dost přehnané a nafouknuté. Lidé tvrdili, že se z Unie (tam kde učím – bydlím odtud asi 500 metrů) dostávají do centra přes dvě hodiny...Já tam jsem za necelou hodinu – dopoledne. V odpolední špičce to je docela HOROR, ale za hodinu a půl je člověk doma...když si teda zrovna nesplete ulici a nechodí sem tam...
Tvrdím, že centrum São Paula je menší než centrum Prahy. Nedá se to absolutně srovnávat...ale přesto...Centrum – to hlavní, ten pupek – ten se projde za hodinku, dvě...bez navštěvování jednotlivých míst...
Dnes jsem se vydala do centra SAMA. Je to dost v pohodě, člověk se vůbec necítí nijak nebezpečně. Jen musí být v pozoru, chodit ve dne a chodit po frekventovaných ulicích, to jsou má taková základní pravidla ...
Opravdu těžko se popisuje ruch tohoto města...Ale nenapadá mě lepší přirovnání než BLÁZINEC...Ale doopravdy...Občasným pozorováním lidí, mám pocit, jsem jsem v nějaké léčebně, kde je možné vše. A v tomle blázinci se pohybují i normální lidé, kteří si jdou svou cestou.
Nejvíce by si psychiatři smsli na Praça da Sé – pupek São Paula :
Zde můžete vidět podivné postavičky, které okolo sebe nakreslí křídou čtverec...Ta osoba je povětšinou oblečená v obleku...Má svůj kufřík...vypadá to, že jde normálně do práce..., ale ne zastaví se a nakreslí ten čtverec...asi tak 3x3 metry a začne především hrozně řvát....Nezasvěcený člověk se až lekne, co se děje. No, a tento chlápek pobíhá po tom čtverci a řve, řve...řve z plných plic...Když se zaposlouchám začínám rozumět, že mluví o bohu, že bůh je dobrý, že bůh, že bůh, že bůh...A lidé se postupně začínají zastavovat a poslouchat jeho “křik”. Já se moc nechci zastavovat, nedoporučuje se to...Praça da Sé (náměstí, parčík před Metropolitní katedrálou) je strašný doupě různých existencí. Ale hlavně nechci, aby mě pán vtáhl do svého světa. Oni rádi komunikují se svým publikem...No, tak se tak procházím, ale vlastně pořád dělám, jako že se neprocházím, že přesně vím, kam jdu...Nechci vzbudit dojem, že jsem turistka. Udělám kolečko a už vidím, jak se zmnohonásobil hlouček postávajících...Během chvilky se objevily další čtverce, další exoti...
Tamhle v rohu už skupinka klečí a prosí boha, tamhle tleskají... A já nevím, kam se dívat dřív. Ale hlavně, co si o tom mám myslet...
Dnes už vím, že to jsou “evangelíci”. Ne, evangelíci, jak je známe my. Jsou to takový sektáři, co z lidí cucaj peníze...A mají hrozivé množství přívrženců, jejich počet stále stoupá. Mají své televizní kanály, televizní programy, radiové stanice, atd. Když si pustím televizi, tak na nějakém kanálu bude určitě tak jejich mše...A to je šou!!!!!Pán pobíhá po obrazovce jako smyslů zbavenej. Takové oblbování lidí. Ale nechci to moc kritizovat, protože plno Brazilců tomu věří.... Ale je pravda, že takový, co mají školy a trochu vzdělání a soudnost, tak ne. Víra v jakékoliv podobě je součástí brazilské kultury – to bezpochyby.
Především bych měla napsat, že kapitola víry a náboženství v Brazílii je opravdu na jeden samostatný blogg. Víra v boha je zde silná. Pokud to hodně zjednoduším tak mohu napsat, že základem je křesťanství s prvky různých dalších vír a sekt. Je to také hodně regionální. Víc na sever Brazílie je velký vliv afrických kultů.
Tak takové drobné postřehy po dalším dni, v tomto bláznivém městě...
Fotky jsem pořídila z terasy Budovy Itálie :