Konec léta a začátek podzimu, nebo konec zimy a začátek jara???

Po krátké odmlce zdravím všechny mé věrné čtenáře. Ivám odjel a já se zase zabrala do učení češtiny. Po mých prázdninách se objevuje nějak podezřele málo studentů. Jak jsem tak trochu poznala Brazilce a obyvatele São Paula, tak vím, že si to nemůžu moc brát osobně.
No, a také pokračuji v poznávání São Paula : včera jsem byla v divadle na Luisově divadelní hře (kamarád od jednoho kamaráda) : "V Tokiu jsou dvě hodiny odpoledne". Bylo to super!!!

A dnes jsem byla Pinacotéce - což je takový Louvre São Paula...Ale byla jsem trochu zklamaná...

Ráda bych pozdravila všechny kolegy a kolegyně učitele, kteří jdou zítra (1.9.2008) do školy!

Přeju dobrý vstup do nového školního roku a hlavně hodně TRPĚLIVOSTI!!!

Mato Grosso do Sul - Batayporã

Ve dnech 9.8 až 11.8. 2008 jsem byli v Batayporã, do městečka, které má přibližně 10 000 obyvatel. Městečko, ve kterém ještě před 60 lety byl jen hustý prales, tak jak ukazí fotky dole. Toto městečko bylo založeno Janem Antoním Baťou, který zakoupil již dříve velké pozemky v této oblasti Matogrosso do Sul. Baťa zamýšlel chov dobytka i jiných zvířat, aby měl materiál pro výrobu bot. Ovšem tento plán nevyšel z důvodů politických problému po 2. světové válce. Baťa tedy zahájil jiný plán a to plán kolonizace. Kolonizace v Brazílii znamenalo být vlatníkem velkých pozemků, které se rozparcelovaly a prodávaly. Některé se před prodejem musely "zcivilizovat" - tedy vykácet prales a vytvořit produktivní půdu. V této době se na popud J. A. Bati objevil v Batayporã muž jménem Jindřich Trachta, který se stal vůdcem kolonizace v oblasti Batayporã. Pan Jindřich Trachta, vysokoškolsky vzdělaný v humanitní oblasti, se musel poprat s každodenními problémy uprostřed lesů Matogrossa.
My jsme měli tu čest rodinu pana Trachty poznat.

Na místě dnešního Bataypora byly i takové porosty.

Takto vypadalo Bataypora v roce 1950.
Jan Antonín Baťa
Jindřich TrachtaVlajka Batayporã.Evandro Trachta - vnuk Jindřicha Trachty.
Vstupní "brána" do domu Jindřicha Trachty - vzpomínka na rodnou Moravu.

Moravská brána uprostřed Brazílie.

Vztah k zemi původu je silný...dokonce se pokouší i vypěstovat lípu...Zatím mají jen malou sazeničku, zato mangovníky zde rostou jako nikde jinde!!! Brouk z Batayporã... Paní učitelka češtiny z Batayporã je taky dost aktivní! (Jsme dvě na celou Brazílii. Kolegyně se přemisťuje v půlce pobytu k jiné komunitě do Nova Petropolis, Porto Alegre). Zařídila workcamp, kterého se zúčastnila skupinka mladých Čechů, kteří postavili dětské hřiště. Akce dopadla perfektně a atrakce se dětem moc líbily.
Nová houpačka...

Konrola. Den po skončení prací na hřišti.
Škola Jana Antonína Bati v Batayporã.
Pár kroků z hlavní třídy už nejsou vidět asfaltové silnice.
Velká pole...červená půda...a všude rovina

Matogrosso do Sul je region rančerů, takže součástí místních panoramat jsou krávy, krávy, býci...

Červená půda, která je v celé Brazílii je prašná a v době deště mazlavá jak bahno...Běžný občan ji má VŠUDE!!! Místní rančeři....
Hlavní třída v Batayporã.


Domy, které pamatují založení města (rok 1953).

Příroda tu je nádherná...a ty barvy....úžasné!

sova...


Termiti si staví takovéto "hrady"

Jabuticaba - jeden z velmi běžných stromů v Brazílii. Plodí jabuticabu...ovoce, ze kterého se dělá snad vše...od pálenky, po marmelády...
Jabuticaba...
Ivám posiluje se želvou.
V tomto rybníčku byla spatřena i 6 metrová anakonda...Po lávce jsme šli s respektem...

Papaya.

Paraná - Foz do Iguaçu

Ve dnech 4.8. - 8. 8. 2008 jsme pobývali ve městě Foz do Iguaçu.V den příjezdu do Foz do Iguaçu jsem nejprve vyrazili do Paraguaye. Foz do Iguaçu leží skutečně na trojmezí tří zemí : Argentiny, Paraguaye a Brazílie. Do Paraguaye i Argentiny jezdí městské autobusy. V Paraguyi jsme byli asi 3 hodiny, takže rozhodně na tuto zemi názor nemáme. Mohou za nás mluvit jen dojmy. Paraguay je o něco větší zmatek než Brazílie. Také nám země přišla mnohem chudší než Brazílie. Brazilci jezdí ve veĺkém do Paraguaye jako Češi do Polska - nakupovat.
Na fotografie je paraguayský autobus...ve městě Ciudad del Este.
Foz do Iguaçu je velmi atraktivní destinací při cestování po Brazílii. V blízkosti tohoto města se nachází oslňující přírodní úkaz - Vodopády Iguaçu. Jsou to snad největší vodopády na světě. Je to naprosto ohromující zážitek. Vodopády na řece Iguaçu vzńikly před miliony lety vulkanickou činností. Navštěvují se z brazilské a z argentinské strany. Kdo tam pojedete, přijměte dobrou radu : nejprve navštivte krásnou brazilskou stranu a pak budete mít přímo strhující zážitek na straně argentinské.
Vodopády z brazilské strany... Brazilská strana

Brazilská strana...již je vzadu vidět "ďáblův chřtán"
Brazilská strana
Brazilská strana - řeka Iguaçu.

Brazilská strana, ale pohled na argentinskou stranu...Řeka je totiž přesně na hranicích těchto dvou zemí.Brazilská strana...

Brazilská strana Brazilská housenka... Divné brazilské žížaly...Vodopády vytváří zvláštní přírodní mikroklima. Vše je permanentně vlhké, jak voda při pádu stříká.
V přírodní rezervaci Igauçu je také park ptactva. Ivám s tukanem!!!
Věnujte, prosím, pozornost této fotografii, zvětšete si ji. Zde jsem zachytila kolibříka - symbol Brazílie. Je to tak malý ptáček a hrozně rychle se pohybuje...Tedy foto je určitá rarita - pro mě amatéra!!!
brazilský ptáček...
tukanStále jsme v Brazílii!!! Jen navštěvujeme budhistický klášter..."Zde opravdu budha ztratil bačkory" - doslovný překlad ze španěslkého úsloví. Jen místo budhy mají Španělé Krista. My bychom řekli, že je to prdel světa. Já vím, mniši potřebují klid na meditace...V klášteře jsme byli sami...mniši asi zrovna meditovali...Budha sledující paraguayské betonové město Ciudad del Este.Ivám prožívající nirvánu. Zastávka nedaleko budhistického kláštera. Přijede autobus, nepřijde autobus....To je vždy trochu sázka do loterie. Ale zatím vždy každý autobus přijel... a dojel, i když to tak vždy během cesty nevypadalo...
Kolos přehrada Itaipu - největší přehrada na světě, co do výroby elektřiny. V současné době se staví ještě větší v Číně. Přehrada Itaipu se nachází na řece Paraná, přesně na paraguaysko - brazilských hranicích.

Fauna při návštěvě vodopádů z argentinské strany.
Argentinský papoušek Nosál na stromě. Maskotem vodopádů jsou místní nosálové. Je jich tu opravdu mnoho. Dokonce se ani nebojí přiblížit k lidem a žádat jídlo. Proto se nedoporučuje jíst na stezkách a zakazuje se krmit nosály.
Argentinská strana
Argentinská strana vodopádů
Argentinská strana
Cesta na otrůvek svatého Martina - argentinská strana.
argentinská strana
argentinská strana
Další nosál...přebíhající cestu.a šup do křoví...
Největším zážitkem je asi pohled z argentinské strany na největší "šlajsnu", a to na "ďáblův chřtán".
Ďáblův chřtán z dálky....Člověk má pocit, že na tomto místě končí svět.
...jen díra a vše padá dolů...
Síla vody... Ďáblův chřtán...
Na stezkách po argentinské straně jsou zajímavá značení..., ale hned jsme pochopili, že mimo vyznačené stezky raději chodit nebudeme. Přece jen jsme byli v pralese.

Ivám u vodopádů...
Koupání ve vodopádech bylo příjemné... :-DDD
Trojmezí tří zemí. Foceno z brazilské strany. Nalevo je Argentina, napravo je Paraguay. A zároveň v tomto místě se vlévá řeka Foz do Iguaçu do řeky Paraná.