úterý 25. března 2008

Postřehy z Minas Gerais, i odjinud....

(24/3/2008)
Dnes slavím 3 týdny a jeden den v Brazílii. Ano, už můžu říci v Brazílii a ne jenom v São Paulu. Poznala jsem totiž další kousek této krásné země.V předcházejících pěti dnech jsem byla v regionu Minas Gerais. Kopce a hory tohoto brazilského státu obsahují nejbohatší zásoby nerostných surovin v Brazílii. Na konci 17. století zde byla objevena ložiska zlata a diamantů. Zlatá horečka přivedla vlnu migrace. V 19. století zlato nahradily nové kovy (železo, ocel, mangan), na východě se začalo dařit kávě. Z tohoto státu stále plyne nerostné bohatství – železo, bauxit, mangan, ocel. Z hornických osad 18. století jsou dnes poklidná, krásná koloniální městečka, ve kterých žije zlomek populace než před 200 lety. Těmto městečkům se říká cidades historicas - "historická města". V těchto městech mimo jiné můžete nalézt vynikající ukázky církevního umění z dob rozkvětu baroka.
A já jsem právě tato historická města navštívila. Více než zájezd organizovaný cestovní kanceláří CVC to byla cesta poznání něčeho jiného z Brazílie než největšího města Jižní Ameriky – São Paula - a to musím říci, že ho ještě neznám, vlastně jsem ještě pořádně v centru São Paula nebyla. Vše bylo zajímavé a nové a jiné než je v São Paulu, které jak říkám, ještě neznám. Jsem šťastná a nadšená, že jsem tuto cestu uskutečnila. Mé první dojmy se změnily na druhé, třetí, čtvrté...
V první řadě bych chtěla poopravit mé názory z předchozích zápisků. Již si nemyslím, že brazilská společnost je rozdělena na míšence = chudé a bílé = bohaté. Není to pravda! To že jsem si to myslela jen dokazuje síla medií a velkých kosmopolitních měst, kde se člověk pohybuje jen ve svém uzavřeném mikrosvětě.
Už jen skladba našeho zájezdu napovídá, že se ho zúčastnilo hodně míšenců, lidí pracujících jako učitelé, zdravotní sestřičky v nemocnici, atd. Jsou to normální lidé a jsou to Brazilci. A nejsou vůbec chudí. Nejsou ani bohatí...,ale mohou si dovolit zájezd za 1200 $R. Bylo zajímavé, že opravdu zájezd se skládal z 28 Brazilců a jedné...Češky...,později Nova Brasileira (Nová Brazilka), jak mně říkali.
Snad nebudu šokovat tím, že stále řeším tyto rasové záležitosti. Jen hledám odpovědi sama pro sebe – přemýšlím nahlas a zároveň se o to dělím.
A jak zatím vidím Brazilce? Jsou milí, klidní – ne nervozní, hlasití, přátelští, prý nedochvilní (zatím se mi nepotvrdilo), něco slíbí a pak to nesplní (trochu se mi potvrdilo).
Hned v prvních 20 minutách už jsem stála v autobuse u mikrofonu a představovala jsem se :"Sou tcheca, sou profesora, ..."Oni jsou totiž Brazilci dost akční, takže když se zjistili, že účastníkem zájezdu je nějaký exot, hned to nenechali být a vyzvali mě, ať se představím. Byli na mě tak milí a pozorní. Neustále mě zahlcovali dotazy, zda se mi to líbilo, zda to máme také v ČR, atd. Jinak během jízdy, která trvala asi 10 hodin se hrály různé hry, což znamená, že nikdo nebyl připoután, plno lidí couralo po autobuse. Mně to dost znervózňovalo, přiznám se, protože při rychlosti, s odhadem, 100 – 110 km/h jsme nadskakovali takovým způsobem, že někdy se člověk i odlepil od sedačky. Tím chci říci, že úroveň silnic do Minas Gerais a v Minas Gerais je dost tristní – prý je to známá věc a prý to není takto v celé Brazílii. Na silnici jsou prostě díry, vozovka je popraskaná....zajímavá zkušenost, jsem ráda, že jsme dojeli.
Hotel byl výborný***** – další kontrast Brazílie... Přepych a prostota.
Také jsem pochopila rozdíl mezi favelou a domy, kde žije většina Brazilců, je jich přece jen 190 milionů. Já si totiž myslela, že všechny ty domy splácané z cihel jsou favely - chudinské čtvrti. Ale jestli tomu správně rozumím, tak tomu tak není. Favely jsou v podstatě jen ve velkých městech. Sem přišli lidé právě z vesnic za "lepším životem", ovšem zjistili, že se mají vlastně ještě hůře než tam, odkud přišli. Špatné je, že už není cesty zpátky...zase otázka financí. A pak existuje periferie. Zde žijou spíše chudší lidé v takových , většinou, cihlových domech. Zde se žije "lépe" než ve favelách.
A v menších městech lidé v takových všelijakých domech žijou normálně. Někdy dům z venčí vypadá opravdu hrozně, jen z cihel...Ale prý uvnitř to mají dobře zařízené (tedy zase v rámci možností...)Neměla by chybět v každém případě televize.
A pozor, také je vidět a Brazilci mi to potvrzují, že není favela jako favela...Některé jsou lepší jiné horší, některé mají elektřinu jiné ne, ale nikdy ji neplatí...napíchnou se vždy na nějaký veřejný sloup...Je jim to tolerováno. Jak s tím také bojovat? Také už mi bylo řečeno, že je možno si pronajmout místnost v favele, až za 200$R/měsíčně (1$R=10kč). Ne jako turista, ale člověk, který třeba přijde na mizinu, tak aby měl vůbec, kde složit hlavu, tak si tam pronajme pokoj. Proto se také favely hodně staví do výšky. Třeba i dvě tři patra na sobě.
No a taky jsem už věděla, že se, hlavně v Riu, pořádají prohlídky favel, ale nevěděla jsem, že prý už existují i hotely ve favelách. To mi příjde dost perverzní, takto pozorovat cizí neštěstí!
Potom téma bezpečnosti. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale dost jsem se otrkala. Ale samozřejmě zůstávám ve střehu, alespoň si to myslím.
K tomu otrkání mi moc pomohlo těchto pět dní. V těch malých městečkách člověk opravdu cítí docela bezpečně. Samozřejmě, že já jsem se pohybovala skoro vždy ve dne a na frekventovaných místech. Lidé si vás nevšimnou, postávají si, jdou si svou cestou...
A je jasný velký rozdíl mezi velkými městy a zbytkem Brazílie...
(25/3/2008)
Dnes jsem strávila den doma, různé přípravy na vyučování a tak...A také jsem si povídala s domorodkyní, která São Paulo zná více než dobře, narodila se zde a žila...Musím říct, že se to mé otrkání ohledně bezpečnosti zase trochu změnilo...Vyprávěla mi pár příběhů ze života...a ty mě rozhodně nenechávají klidnou... No, uvidíme...snad budu mít štěstí, protože o ničem jiném se asi mluvit nedá...

Žádné komentáře: